Podle nové studie potřeboval zaměstnanec pobírající minimální mzdu v loňském roce až o 4 280 Kč měsíčně více, aby pokryl základní životní potřeby a náklady na bydlení.
Nová studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (RILSA) ukázala, že minimální mzda v Česku byla v loňském roce nedostatečná k pokrytí základních životních nákladů a nájemného. Pracovníci potřebovali na pokrytí těchto výdajů v průměru o 24 procent více.
Zjištění přicházejí v době, kdy se vláda připravuje schválit další zvýšení minimální mzdy. Od ledna se očekává růst hrubé měsíční mzdy ze současných 22 400 Kč na 24 900 Kč.
V loňském roce činila hrubá minimální mzda 20 800 Kč měsíčně, což odpovídalo 42,2 procenta průměrné hrubé mzdy. Po odečtení daní a dalších odvodů dostávali zaměstnanci na účet 17 837 Kč.
Výzkumníci z RILSA posuzovali, zda minimální mzda poskytuje dostatečnou kupní sílu k pokrytí základních životních potřeb. Zohlednili přitom životní náklady, náklady na bydlení, celkovou úroveň mezd, růst mezd a produktivitu práce.
Po započtení standardních nákladů na bydlení používaných při výpočtu státních sociálních dávek se ukázalo, že čistá minimální mzda nestačí k pokrytí základních životních výdajů ani nájemného.
V závislosti na obci, ve které zaměstnanec žil, by čistý příjem musel být o 7 až 24 procent vyšší, aby tyto náklady plně pokryl. To představuje dalších 1 250 až 4 280 Kč měsíčně.
Výzkumníci celkovou situaci označili za smíšenou. Minimální mzda se ve srovnání s oficiálním životním minimem zlepšila a postupně se přibližuje vládnímu cíli ve výši 47 procent průměrné mzdy.
Stále však zůstává pod úrovní, kterou výzkumníci považují za odpovídající, pokud se zohlední náklady na bydlení a další výdaje domácností.
Česká minimální mzda rovněž nesplňuje kritéria stanovená evropskou směrnicí, která doporučuje posuzovat její úroveň ve vztahu k referenčním hodnotám 60 procent mediánu hrubé mzdy nebo 50 procent průměrné hrubé mzdy.
Podle analýzy jsou nízké mzdy v Česku zvláště rozšířené mezi ženami. Země má dlouhodobě vyšší podíl nízkopříjmových pracovníků, než je průměr v zemích OECD.
Situace se však v posledních letech zlepšila. S výjimkou pandemického roku 2021 rostla minimální mzda v období 2016 až 2025 rychleji než průměrná i mediánová mzda. V loňském roce navíc její růst překonal tempo růstu spotřebitelských cen.
Z 22 zemí Evropské unie, které mají zákonem stanovenou minimální mzdu, je nyní Česko v nominálním vyjádření na 17. místě. Foto-ТамараГончарук, Wikimedia commons.